Online archív Slovenskej filharmónie bol navrhnutý a naprogramovaný tímom Streamboyz. Videá sú umiestnené na serveroch občianskeho združenia Multiplace. Použitie, šírenie fotografií a audiovizuálneho obsahu tejto stránky len so súhlasom Slovenskej filharmónie. Tento web používa súbory cookies. Prehliadaním webu vyjadrujete súhlas s ich používaním. Viac informácií. Slovenská filharmónia je štátna príspevková organizácia Ministerstva kultúry Slovenskej republiky.

MK SR

The Online archive of Slovak Philharmonic was designed and programmed by Streamboyz Team. Concerts are located on the Multiplace servers. Use and distribution of photographs and audiovisual content of this site only with the consent of the Slovak Philharmonic. This site uses cookies. By continuing to browse the site, you are agreeing to our use of cookies. Find out more. The Slovak Philharmonic is a state-subsidised organisation of the Ministry of Culture of the Slovak Republic.

MK SR

Navštívte tím Streamboyz na Facebooku Like our team on Facebook
Sledujte nás na Instagrame Follow us on Instagram
Sledujte náš kanál na Youtube Subscribe to our channel on Youtube
Sledujte nás na Twittri Follow us on Twitter

[ 01:47:13 ] [ 01:47:13 ] [ iba audio > ][ audio only > ]

  PlayPrehrať
00:00
00:00
  • None / Žiadne
  • English
  • Slovenčina
    • Bulletin

      [ Autor textu: Igor Javorský ]

      Jednou zo zvláštností dejín ľudstva a sveta je skutočnosť, že sa v úsilí koncipovať nové perspektívy unisono odvolávame na časy dávno minulé. Odvolávky na tradície sú palivom pre turbulentný progres. Nad hlavami nám visí jedna z večných dilem človeka: jestvuje vlastne súčasnosť? Nie je pojem „prítomnosť“ len pomocnou barličkou pre výklad behu dejín? Dnes, teraz sa odvolávame na archaické reálie, aby sme budovali budúcnosť. Napokon aj toto „dnes a teraz“ je v pohybe a nedá sa definovať ako prítomnosť. Rozpor medzi časovými proporciami neutíchajúceho kolobehu je markantný najmä v obdobiach, kedy človek zápasí o svoju duchovnú identitu. Berie si za vzory a idoly duchov minulosti a na nich stavia svoju budúcnosť. Zreteľne sa tento prienik časových rovín presadzoval v poslednej tretine 19. storočia v Čechách. Presýtenosť chradnúceho monarchistického modelu spoločnosti viedla po roku 1884 aktivistov k otvorenému boju za nové reálie k hojným retrospektívam do bohatej histórie Čechov. Postavy a skutky svätcov boli garanciou národného sebavedomia a dotovali pocit hrdosti českého národa. V osemdesiatych rokoch začala byť situácia ťaživá a dusivá. Habsburský trón ešte stál na pevných pozíciách, ale bol stále častejšie a intenzívnejšie ohrozovaný revoltou a túžbou Čechov po nezávislosti – teda po pevnej budúcnosti. Do diania sa niekoľkokrát odhodlane zapojil aj Antonín Dvořák. Už v súvislosti so Siedmou symfóniou d mol sa pred verejnosťou vyjadril, že temný úvod diela je obrazom napätej situácie, sprevádzajúcej návrat národniarov a regrútov z protestných udalostí vo Viedni. Zatiaľ čo v bukolickej Šiestej symfónii ešte Dvořák sníval svoj kantorský sen a láskal svet rýdzimi českými motívmi, v dramatickej 7. symfónii sa prebudil a začal konať akčne. Bezprostredne po finalizácii tohto symfonického príbehu sa pustil do ešte markantnejšieho obrodzujúceho opusu: do oratória na text Jaroslava Vrchlického Svatá Ludmila (1885 – 1886). Ide o tretie veľké vokálno – symfonické dielo skladateľa. Po Stabat mater (1876) a po kantáte Svatební košile na texty Karla Jaromíra Erbena (1884) sa Dvořák pevne usadil na pozícii experta v tejto tvorivej oblasti a ešte umocnil celkový výraz monumentálneho diela. Zatiaľ čo v Stabat mater ide o univerzálny námet spracovaný v nádhernom pastorálnom a intímnom duchu, v Svatební košili zasa o prepojenie hudby s českou národnou epikou, Svatá Ludmila je skutočným monumentom. Námet sa opiera o významné kapitoly dejín Čechov a Moravanov. Osobnosť sv. Ľudmily, starej matky sv. Václava je pre českú kultúru stále kultovou záležitosťou. Bola manželkou prvého kniežaťa z rodu Přemyslovcov Bořivoja I. Podľa niektorých prameňov pochádzala zo Srbska, kde sa v mladosti oddávala pohanským rituálom a prinášala obete slovanským bohom. Až po príchode do českých krajov svoje postoje prehodnotila a aktívne sa zúčastnila procesu prijímania kresťanstva. S manželom Bořivojom prijala v roku 882 krst. Stalo sa tak na veľkomoravskom Velehrade a podľa oficiálnych zdrojov bol krstným otcom sv. Metod. Týmto aktom prebrali Přemyslovci vládu v celej krajine a eliminovali ostatné kmene a náboženstvá. Stúpal aj kredit Čechov v globálnom kontexte vtedajšej nepokojnej Európy. Ani po predčasnej smrti Bořivoja sa sv. Ľudmila neutiahla do ústrania, ako to bolo zvykom v prípade panovníckych vdov. Pokračovala v zápase za kultiváciu kresťanstva, čo však viedlo aj k zvyšovaniu počtu neprajníkov a nepriateľov. Najvýznamnejší bol nekompromisný spor s kňažnou Drahomírou. Konflikt súvisel s postupným prechodom nadvlády z Bavorska do Saska. Sv. Ľudmila presadzovala záujmy Bavorska, Drahomíra intrigovala spolu so Sasmi. Spor vyústil do vraždy, keď sv. Ľudmilu v jej sídle v Tetíne dvaja potulní uškrtili jej povestným šálom, dnes symbolom tejto patrónky Čechov. Dvořákova a Vrchlického verzia príbehu mučeníčky a martýrky vznikla na podnet objednávky festivalu v anglickom meste Leeds. Dvořák počas svojej prvej návštevy Anglicka obdivoval vyspelosť Angličanov v oratoriálnej hudbe. Georg Friedrich Händel a Henry Purcell položili pre tento žáner pevné základy, takže aj v 19. storočí bola oratoriálna a kantátová tvorba na Ostrovoch silnou stránkou hudobnej produkcie. Dvořák preto veľmi ochotne prijal ponuku. Mal už okrem iného aj praktické skúsenosti: aj Stabat mater písal pre uvedenie vo Veľkej Británii. Oratórium Svatá Ludmila prebieha v troch fázach, ktorým zodpovedajú tri diely oratória. V prvom autori naznačujú atmosféru bojov proti pohanom. V druhej kapitole Dvořák naplno uvoľnil jeho lyrické dispozície a schopnosť reagovať na lásku a jej premeny. Posledný diel už je oslavou nových čias. Z hľadiska štruktúry diela Dvořák nadviazal na tradíciu Händlových oratórií, ale aj na významné diela Felixa Mendelssohna Bartholdyho písané tiež na žiadosť Angličanov. Dvořákova Svatá Ludmila, veľkolepé dielo s akcentom na hrdé zborové scény je príkladom toho, že dejiny vznikajú na základe prienikov časových rovín. Pre súčasného poslucháča môže byť problémom súžitie archaickej češtiny Jaroslava Vrchlického s moderným slovníkom Antonína Dvořáka. Tento problém je aktívny aj v prípade Dvořákových opier. Staročeština ale dodáva Dvořákovej hudbe patinu a motivujúcu archaickosť. Je dielom oslavným, bojovným, ale predovšetkým dielom ľudským. Ani v pozícii jedného z najslávnejších skladateľov svojich čias Dvořák nezabudol, kde sú jeho korene. Nezabudol na vyzváňanie kostolných zvonov v Zloniciach, v obci svojho detstva. Svatá Ludmila je dielom grandióznym, vznešeným, ale je takisto dielom večného dieťaťa, ukrytého v duši Antonína Dvořáka.

      Igor Javorský

      –––––
      Bibliografický údaj: JAVORSKÝ, Igor: Text ku koncertom 29. a 30. 4. 2015, in: Slovenská filharmónia, Symfonicko-vokálny cyklus AB, 66. koncertná sezóna, Bratislava, Slovenská filharmónia, 2015

    • Libreto

      Diel I.

      Úvod

      Zbor pohanských kňazov

      Tmy vrátily se v skrýše skal a lesů,
      den svítá, slunce záhy pozlatí
      svých růží deštěm čela skalních tesů,
      do země cév se život navrátí.
      Ó, slunce, září z nadpozemských krajů
      s mdlých víček zažeň mdloby těžkých snů
      a svěžest vdechni srdci písní hájů
      a oheň slunce, po němž ruce pnu!

      Roľník

      Vesno smavá, Vesno snivá,
      buď nám štěstím milostivá,
      rozdechni v květ poupata,
      ty, jež’s láskou bohata.

      Ľud

      Květy, jimiž vesna vábí,
      plné vůně, plné rosy,
      oviňme kol čela Báby!
      Matko, slyš, jak pláč náš prosí,
      zažeň od nás zimy dech,
      vyslyš zbožné přání všech!

      Zbor kňazov a ľudu

      Svaté jitro jest a svatá noc je tmavá
      a život lidský mezi nimi sen.
      Budiž bohům věčným nesmrtelná sláva,
      Svantovít buď, Radhošť veleben!

      Ludmila

      Od dětství ku oltáři
      mne vodil svatý cit,
      kde sláva bohů září,
      jim bližší, bližší být!
      Tam sednout k stavu s nimi,
      kde snují žití běh
      a útky tajemnými
      let řídí sluncí všech!
      Pít věčné pravdy zřídla
      a chápat strom i květ,
      své duši dáti křídla
      a k slunci zaletět!
      Ó, skryjte tváře v prachu,
      vždy bozi s námi jsou,
      v tmách noci, v bleskném nachu
      nás vedou rukou svou!

      Zbor

      Vždy bozi s námi jsou,
      kam bludný krok se šine,
      vždy bozi s námi jsou,
      nám jejich ruka kyne,
      světlem a tmou a bouří zlou
      nás vedou září svou.
      A nikdo nezahyne,
      a nikdo nezahyne!

      Roľník

      Sem rychle Vesny květ,
      ať sochu ověnčíme,
      sem koláče a med
      jí v oběť položíme.
      Ať zví to celý svět,
      jak velkou paní ctíme!
      Ať v písni na šalmaj
      zní cymbál, housle, dudy,
      ať jásá celý kraj
      a plesem zvoní všudy!
      Ať máj květ vdechne v háj
      a zlaté zrno v hrudy!

      Ivan

      Do prachu s vámi! Jeden jest bůh!
      Jedna jest pravda, jíž spějem výš,
      jedno jest světlo, tím je kříž!

      Zbor

      Kdo onen muž, jejž nestih’ s nebe blesk?

      Ivan

      V prach země padni, z kterého jsi vstala,
      ó, modlo zlatá, kove bídný, podlý!
      Čas, aby zář pravého slunce vzplála,
      zde Kristův kříž, zde, lide můj, se modli!
      Do prachu s vámi! Jeden jest bůh!
      Jedna jest pravda, jíž spějem výš,
      jedno jest světlo, tím je kříž!

      Zbor

      Kdo onen muž, jejž nestih’s nebe blesk?
      Jak velký stín on prošel mezi davy
      a v očích jemu svítil divný lesk,
      a v chumáčích vlas lítal mu kol hlavy
      a ruku zved, ó, děsná hromu rána,
      a socha padla jako bleskem sklána.
      Slyš nářky žen a dětí kvílení,
      jak žalobně se svatým hájem nesou,
      ó, strašlivé a smutné úpění,
      i stromy pláčí, korunami třesou.
      Ten nový bůh v svět nese zničení.
      Pomoc! Pomoc! Staří bozi kde jsou?
      Kdo onen muž, jejž nestih’s nebe blesk?
      Jak velký stín on prošel mezi davy
      a v očích jemu svítil divný lesk,
      a v chumáčích vlas lítal mu kol hlavy
      a ruku zved, ó, děsná hromu rána,
      a socha padla jako bleskem sklána.

      Ludmila

      Ó dovol, abych zlíbat směla
      tvých nohou prach
      a rozplynout se směla
      celá ve slzách!
      Kdo’s, muži svatý, úcta hrozná
      mne nutí kleknout před tebou,
      však otce v tom zrak v tobě pozná,
      jenž vlídnost pojí s velebou.
      Ó rci, kam sledujíc tvé kroky,
      by duše vroucí let se nes?
      Ó, světla otevři mi toky
      chci do nebes!
      Ó dovol, abych zlíbat směla
      tvých nohou prach
      a rozplnout se směla
      celá ve slzách!

      Zbor

      Vše láme se a bortí v chaos tmavý,
      a vše se v propast plnou stínu noří,
      vše úpí, kvílí, a se zmítá v noci.
      Vše láme se a celý vesmír propadává tmám!
      Ó, světlo věčné, které nad blankytem se miháš,
      vládnouc tam zlatým slunce štítem,
      sleť dolů v trysku hbitém, osviť cestu nám!

      Diel II.

      Úvod

      Svatava

      Ó, v jaké šeré lesní stíny
      se, paní moje, ubíráš.
      Skal tesy rostou v strmé klíny,
      co hvozdů temná, děsná stráž.
      I zvěř tu prchá zděšená,
      jen v skalách mluví ozvěna,
      ó srdce moje hrůza chvátí,
      ne, s tebou nepůjdu více dál!
      Já neměla ti víry dáti,
      když vedla’s mne sem v stíny skal.
      Víš, od té doby, onen kmet
      co objevil se na Mělníce,
      tvou duší víří příval běd,
      ty nemáš klidu, stání více.
      To divné kouzlo, jež z jeho slov
      se jako bouřná blýskavice lilo,
      jak schvátilo tě, jak tě podmanilo!
      Jak vyhnalo tě z hradu stěn,
      jak posilou ti cestou bylo!
      Jak změněn den tvůj i tvůj sen,
      jak pevná k chůzi slabá noha!
      Já cítím, že tvůj život celý
      byl dosud blud a klam a lež!

      Svatava

      Teď ptám se tě: co najít chceš?
      Ó rci, proč tvé sem kroky spěly?

      Ludmila

      Já pravého chci najít boha;
      což nevíš, co mně řekl sám:
      „Vstup v nitro své,
      mým bytem není země,
      však sama najdeš mne
      a přijdeš ke mně!“
      A poslušná já pospíchám.

      Svatava

      Viz, kterak trhlina tam v skále zeje,
      ji kořen stromu svislý zpola kreje,
      a v skále před ním trochu výš,
      ční divné znamení, ten kříž!
      Jej v ruce měl, když přišel v hrad,
      ten kříž, ten kříž!

      Ludmila

      Pojď, nahlédněm, tam bydlí snad.
      Mně srdce tluk to hlasně praví,
      že pouze on mne pochyb zbaví.
      Hleď, cosi u vchodu se míhá sluje,
      jak zadržeti ňader těžký ston,
      kdos vystupuje, to on!

      Ivan

      Já neklamal se, buď vítána, dcero!
      Tě neděsilo tedy lesů šero,
      skal útesy a výmol cest
      a zvěře řvaní, balvan, klest;
      jak tušil jsem, tys přišla přec!
      Jak horlivá, tak buď též stálá,
      já odhalím ti nové věci,
      tu pravdu, jež se v kříži skrývá
      a požehnáním na svět splývá.

      Bořivoj

      Ó, jaký obraz oku mému
      se v stínu lesním otvírá!
      Laň poraněná šípem v boku
      ve posledním juž padla skoku,
      u nohou starce umírá.
      On rukou nad ní dělá znamení,
      šíp vytáh; ó, hrůzo! Jaké zděšení!
      Laň zdráva lehá k němu blíže
      a vděčně ruce jeho líže!

      Bořivojova družina

      Mne jímá strach, mne jímá děs,
      je po radostech lovu dnes;
      ký zloboh nám to v cestu sem
      se divným staví zázrakem!

      Bořivoj

      Ach, ona, po níž srdce moje prahne
      jak po sluneční záři mladý den!
      Ó, kmete, mluv, kde cesta jen se táhne,
      chci věřit, chci být k světlu uveden.

      Ivan

      Nu, tak se pokoř divům božím;
      v tvou ruku, chceš-li, její složím,
      však musíš bludů starých nechat,
      jak ona za světlem spěchat,
      jímž Kristus jest!

      Bořivoj

      Chci podstoupiti všecko,
      já drsný lovec v rukou tvých jsem děcko.
      Ó, veď mne, kam chceš, jen ona když
      na konci této pouti u mne stane!

      Ivan

      Tvá duše bludem těžkých hříchů stoná
      a její jako rajská lilje plane.

      Bořivoj

      Ó, cestu ukaž mi, jak ji mám dobýt,
      chci všechno podniknout, poklekám,
      chci duši květem svatých ctností zdobit
      a pokání se zkoušky nelekám!
      Svůj trůn, své žezlo k nohoum tobě skládám,
      před křížem Krista i před tebou padám,
      před křížem Krista Pána na kolena padám!

      Ludmila

      Ó, kterak mohu zvednout k tobě zraku,
      ku výši tvé, ó, kníže všemocný?
      Já pravdu hledám zde, jež skryta v mraku,
      a k tomu Ivan byl mi pomocný.

      Zbor

      Ó běda, nechce slyšet jeho lkaní!

      Bořivoj

      Jak z krásného snu náhle procitlý,
      se svíjím u tvých nohou: Smilování!

      Ivan

      To učil z kříže, dcero, Bůh tvůj nový;
      ó, dej mu ruku, ó, dej! Přátelskými slovy
      tu velkou ránu jeho zahoj nitra;
      což nevidíš, vždyť křesťanem chce býti!
      Ó, svol jen, svol a zář nového jitra
      nad celou vlastí vzplane v lepší žití!

      Ludmila

      Já hledala jsem záři tohojitra
      a cítila jsem v sobě lepší žití...

      Svatava

      Já tonu v tmách, ó kde jsi, záře jitra?
      Čím v rukou osudu je lidské žití?

      Bořivoj

      Ó, divuplné kouzlo toho jitra,
      v směr jiný obrací se moje žití...

      Ivan

      Ó, svol jen, svol a zář nového jitra
      nad celou vlastí vzplane v lepší žití...

      Ludmila

      Ty s tváří otce, slovem apoštola
      mne povznášíš až nad edenský práh.

      Svatava

      Ač zdráhám se, vím, duch můj neodolá,
      má celá minulost se kácí v prach.

      Bořivoj

      Vše nadarmo, má duše neodolá,
      ó, světlo žití, vítej, vítej v tmách.

      Ivan

      Vzplá srdce touhou, duše neodolá
      a křídlem lásky letí v rajský nach.

      Zbor anjelov

      Níž s říše rajské skrz červánků svit
      juž nachylme se mraků peřejemi,
      tam divem lásky spasen bude lid,
      Pán žehná jemu svými divy všemi,
      ráj sám to uklání se k české zemi.

      Bořivojova družina

      Slyš! Slyš!
      Andělé jen šumí perutěmi
      a Bůh sám s výše žehná české zemi.

      Diel III.

      Úvod

      Zbor

      Hospodine, pomiluj ny!
      Jezu Kriste, pomiluj ny!
      Spasiteli všehomíra,
      spasiž nás i uslyšiž,
      Hospodine, hlasy naše!
      Hospodine, pomiluj ny!
      Jezu Kriste, pomiluj ny!
      Dej nám všem, Hospodine,
      hojnost, pokoj v naší zemi!
      Kyrie eleison!
      Hospodine, pomiluj ny!
      Jezu Kriste, pomiluj ny!
      Spasiž nás i uslyšiž,
      Hospodine, hlasy naše!
      Dej nám všem, Hospodine,
      hojnost, pokoj v naší zemi!
      Kyrie eleison!

      Bořivoj a Ludmila

      Ó, nech juž skanout nad našimi čely
      tu svatou vláhu čisté rajské rosy!
      Duch letí výš a slzí příval vřelý,
      a vzdechů proud o smilování prosí!

      Ivan

      Duchu svatý, sestup v nachu,
      zemského se dotkni prachu,
      zacloniž je s výsosti
      nad hvězdnou svou milostí!
      Synu, jenž jsi s dřeva kříže
      spasil svět, k nim nakloň se níže,
      nad květ lilijí a sníh
      očisť hříšné duše jich”!

      Svatava

      Panno, matko Stvořitele,
      Boha, jež jsi nesla v těle,
      v bludech, žití úskoku,
      věrně stůj jim po boku!
      Andělé, u lásky zřídla,
      rozpněte tam hvězdná křídla,
      svějte v boje trud a vír,
      jim do srdcí ples a mír!

      Zbor žien a dievčat

      Svějte v boje trud a vír,
      jim do srdcí ples a mír!

      Zbor ľudu

      Ó, zněte, písně, zněte k nebes báni a vyproste jim zdar a požehnání!

      Svatava

      Ty, jenž jsi vesmíru vládce,
      ostříhej své věrné stádce,
      roztáhni své lásky dlaň,
      všechny věrné Čechy chraň!

      Zbor I a II, Svatava, Ivan

      Ty, jenž jsi vesmíru vládce,
      ostříhej své věrné stádce,
      roztáhni své lásky dlaň,
      všechny věrné Čechy chraň,
      dokud v plesu svém a tísni
      ctít tě budou otců písní.

      Ludmila, Svatava, Bořivoj, Ivan

      Hospodine, pomiluj ny!..

      Zbor

      Hospodine, pomiluj ny!...

      Ludmila, Svatava, Bořivoj, Ivan, Zbor

      Hospodine, pomiluj ny!...
      Spasiteli všehomíra,
      spasiž nás i uslyšiž,
      Hospodine, hlasy naše!
      Dej nám všem, Hospodine,
      hojnost, pokoj v naší zemi!
      Kyrie eleison!

      –––––
      Slovenská filharmónia, Symfonicko-vokálny cyklus AB, 66. koncertná sezóna, Bratislava, Slovenská filharmónia, 2015

    Páči sa Likes 0

    Antonín Dvořák – Svatá Ludmila

    Streda 29. 4. 2015, 19.00 h
    M – Mimoriadne koncerty, Koncertná sieň Slovenskej filharmónie

    ProgramProgram
    Antonín DvořákAntonín Dvořák (1841–1904)
      Svatá Ludmila Saint Ludmila
      I. část – Na nádvoří hradu mělnickéhoPart I
      1. Introduzione, Coro („Tmy vrátily se v skrýše skal a lesů“ )1. Introduzione, Coro („Tmy vrátily se v skrýše skal a lesů“ / “The dusk departs to gloomy caves and forests”)
      2. Recitativo – tenore („Vesno smavá, Vesno snivá“)2. Recitativo – tenore („Vesno smavá, Vesno snivá“ / “Merry Springtime, dreamy Springtime”)
      3. Coro („Květy, jimiž Vesna vábí“)3. Coro („Květy, jimiž Vesna vábí“ / “Blossoms, with which Spring allures us”)
      4. Coro („Svaté jitro jest a svatá noc je tmavá“)4. Coro („Svaté jitro jest a svatá noc je tmavá“ / “Holy dawn and holy night”)
      8. Aria – soprano („Od dětství ku oltáři mne vodil svatý cit“)8. Aria – soprano („Od dětství ku oltáři mne vodil svatý cit“ / “When young it was the altar I ever held most dear”)
      9. Coro („Vždy bozi s námi jsou, kam bludný krok se šine“)9. Coro („Vždy bozi s námi jsou, kam bludný krok se šine“ / “The gods are close at hand, where'er we stray and falter”)
      10. Solo – tenore („Sem rychle Vesny květ, ať sochu ověnčíme“)10. Solo – tenore („Sem rychle Vesny květ, ať sochu ověnčíme“ / “Festoon with flowers gay the statue of great Vesna”)
      12. Aria – basso; Coro („Do prachu s vámi! Jeden jest Bůh!“)12. Aria – basso; Coro („Do prachu s vámi! Jeden jest Bůh!“ / “Now kiss the dust all! One God there is!”)
      13. Coro („Kdo onen muž, jejž nestih’ s nebe blesk?“)13. Coro („Kdo onen muž, jejž nestih’ s nebe blesk?“ / “What man is this whom lightning will not fell?”)
      14. Aria – soprano („Ó dovol, abych zlíbat směla tvých nohou prach“)14. Aria – soprano („Ó dovol, abych zlíbat směla tvých nohou prach“ / “I beg thee, only thy dusty feet my lips I would lay”)
      17. Coro („Vše láme se a bortí v chaos tmavý“)17. Coro („Vše láme se a bortí v chaos tmavý“ / “Now everything is crumbling, all is chaos”)
      II. část – V lesích berounskýchPart II
      18. Introduzione, Recitativo ed aria – alto („Ó v jaké šeré lesní stíny“)18. Introduzione, Recitativo ed aria – alto („Ó v jaké šeré lesní stíny“ / “Oh, in the fearful forest shadows”)
      19. Duetto – soprano ed alto („Teď ptám se tě: co najít chceš?“)19. Duetto – soprano ed alto („Teď ptám se tě: co najít chceš?“ / “Pray tell me now, what do you seek?”)
      20. Aria – basso („Já neklamal se, buď vítána dcero!“)20. Aria – basso („Já neklamal se, buď vítána dcero!“ / “No error made, I welcome you, daughter!”)
      26. Solo – tenore; Coro („Ó jaký obraz oku mému se v stínu lesním otvírá!“)26. Solo – tenore; Coro („Ó jaký obraz oku mému se v stínu lesním otvírá!“ / “Oh, what a sight there in the shadows”)
      29. Recitativo – tenore; basso („Ach ona, po níž srdce moje prahne“)29. Recitativo – tenore; basso („Ach ona, po níž srdce moje prahne“ / “Ah, it is she for whom my heart is yearning”)
      30. Aria – tenore („Ó cestu ukaž mi, jak ji mám dobýt“)30. Aria – tenore („Ó cestu ukaž mi, jak ji mám dobýt“ / “Oh, show to me the way that I must win her”)
      32. Recitativo – soprano („Ó kterak mohu zvednout k tobě zraků“)32. Recitativo – soprano („Ó kterak mohu zvednout k tobě zraků“ / “How is it possible to raise my eyelids”)
      33. Coro („Ó běda, nechce slyšet jeho lkání!“)33. Coro („Ó běda, nechce slyšet jeho lkání!“ / “Oh, heavens! She shall not listen to his pleading!”)
      34. Recitativo – tenore, basso („Jak z krásného snu náhle procitlý“)34. Recitativo – tenore, basso („Jak z krásného snu náhle procitlý“ / “I rudely awake from a perfect dream”)
      35. Quartetto, Coro („Ó hledala jsem září toho jitra“)35. Quartetto, Coro („Ó hledala jsem září toho jitra“ / “For this new shining dawn I am now searching”)
      III. část – V chrámu velehradskémPart III
      36. Introduzione, Coro („Hospodine, pomiluj ny!“)36. Introduzione, Coro („Hospodine, pomiluj ny!“ / “Mighty Lord, have mercy on us!”)
      38. Duetto – soprano e tenore („Ó nech juž skanout nad našimi čely“)38. Duetto – soprano e tenore („Ó nech juž skanout nad našimi čely“ / “Anoint our foreheads with the holy water”)
      41. Solo – basso, Coro („Duchu svatý, sestup v nachu“)41. Solo – basso, Coro („Duchu svatý, sestup v nachu“ / “Holy Ghost in royal purple”)
      44. Coro e duetto – alto e basso („Ó zněte písně, zněte k nebes báni“)44. Coro e duetto – alto e basso („Ó zněte písně, zněte k nebes báni“ / “Now let the heavens echo with our anthem”)
      45. Quartetto e coro („Hospodine, pomiluj ny!“)45. Quartetto e coro („Hospodine, pomiluj ny!“ / “Mighty Lord, have mercy on us!”)

    V októbri roku 1886 malo v anglickom meste Leeds úspešnú premiéru oratórium Antonína Dvořáka Svatá Ludmila na text Jaroslava Vrchlického. Autorský tandem Dvořák – Vrchlický zaručuje národne a obrodenecky orientované dielo. Dielo z obdobia, kedy Česi prijímali kresťanstvo, sa nachádza na rozhraní oratória a opery. Po premiére sa v dvořákovskom tábore dokonca vyvíjali iniciatívy, aby bolo uvádzané scénicky ako duchovná opera v troch dejstvách. Napriek tomu v kompozícii prevládajú oratoriálna rétorika a ušľachtilý archaický text Vrchlického.


    • VideozáznamVideorecording
    • VáclavVáclav Frkal st.Frkal sr. svetlálights, zvuksound, PeterPeter GondaGonda technická spoluprácaIT supervisor, StanoStano BeňačkaBeňačka kamerycamera, striheditor, MarekMarek PiačekPiaček réžiavideo producer, postprodukciapost-production
    • Vyrobila Slovenská filharmónia © 2015A Slovak Philharmonic Production © 2015