Béla Bartók – Štyri slovenské ľudové piesne

Zadala mamka, zadala dcéru

Zadala mamka, zadala dcéru
Daleko od sebe,
Zakázala jej, prikázala jej:
Nechoď dcéro ku mne!

Ja sa udelám ptáčkom jarabým,
Poletím k mamičke,
A sadnem si tam na zahradečku,
Na bielu laliju.

Vyjde mamička: - Čo to za ptáčka,
Čo tak smutne spieva?
Ej, hešu, hešu, ptáčku jarabý,
Nelámaj laliju!

Ta daly ste mňa za chlapa zlého
Do kraja cudzieho;
Veru mne je zle, mamička milá,
So zlým mužom byti.

Na holi, na holi

Na holi, na holi,
Na tej širočine
Veď som sa vyspala,
Ako na perine.

Už sme pohrabaly,
Čo budeme robiť?
S vŕšku do doliny
Budeme sa vodiť.

Rada pila, rada jedla

Rada pila, rada jedla,
Rada tancovala,
Ani si len tú kytličku
Neobranclovala.

Nedala si štyri groše
Ako som ja dala,
Žeby si ty tancovala,
A ja žeby stála.

Gajdujte, gajdence

Gajdujte, gajdence,
Pôjdeme k frajerce!
Ej, gajdujte vesele,
Ej, že pôjdeme smele!

Zagajduj gajdoše!
Ešte mám dva groše:
Ej, jedon gajdošovi,
A druhý krčmárovi,

To bola kozička,
Čo predok vodila,
Ej, ale už nebude,
Ej, nôžky si zlomila.

Antonín Dvořák – V přírodě

Napadly písně

Napadly písně v duši mou,
nezavolány, znenadání,
jako když rosy napadá,
po sté blokáde deřavé stráni.

Kol se to mihá perlami,
i cítim dech tak mladý, zdravý,
že nevím, zda jsou radost má,
či pláč mé duše usedavý.

Však rosu luna zrodila,
A není písním v duši stání:
Tekou co slast a slza má,
A den se chystá ku svítaní.

Večerní les rozvázal zvonky

Večerní les rozvázal zvonky,
A ptáci zvoní k tiché skrejši:
Kukačka zvoní na ty větší,
A slavík na ty líbeznější.

Les každou větev, les kropí
A každý lístek jeho dítě,
Na nebes trop jim lampu věší
A stříbrné z ní táhne nitě.

A každá nit na konci spánek,
Sny jako jiskry v stromech skáčí,
Jen laňka se sebe je střása
A před lesem se v rose máčí.

Teď usnuli i zvoníkové,
Dýchá v prvním zadřímnutí,
A jestli slavík zaklokotá,
To ze spánku je prokouknutí.

Teď všecko spí, i laňka dřímá
i zvonky visí dovybdělé,
noc kráčí jako všeho dozvuk,
tak příroda si k spánku stele.

Vyběhla bříza běličká

Vyběhla bříza běličká
Jak ze stáda ta kozička,
Vyběhla z lesa na pokraj,
Že prý už táhne jara báj.

Vyběhla jako panenka,
Tak hebká a tak do tenka,
Že až to lesem projelo,
A vše se touhou zachvělo.

Vzduch jak na housle našal maj,
Vzduch samá vůně,
Vzduch samý květ
a mladý úsměv celý svět.

Hned každý strom zelený šat
Svátečně jme se oblíkat,
A každá haluz, každá snět
Chce novou řečí rozprávět.

A jak by k hodům zavolal,
Přilítli hosté z blíž i dál,
A za den, za dva širý kraj,
A celý svět byl jara báj.

Johannes Brahms – Fünf Gesänge

Johannes Brahms – Päť piesní (voľný preklad Michal Vincent)

Nachtwache I (Friedrich Rückert)

Nočná hliadka I

Leise Töne der Brust,
geweckt vom Odem der Liebe,
Hauchet zitternd hinaus,
ob sich euch öffen ein Ohr,
öffn’ ein liebendes Herz,
und wenn sich keines euch öffnet,
trag ein Nachtwind euch seufzend,
seufzend in meines zurück.

Tiché tóny hrude,
prebudené lásky dychom,
chvejivo vydychujte,
či ho ucho príjme
a milujúce srdce otvorí,
a ak sa vám neotvorí žiadne,
späť do môjho
vás nočný vietor dychom ponorí.

Nachtwache II (Friedrich Rückert)

Nočná hliadka II

Ruhn sie? rufet das Horn des Wächters
drüben aus Westen,
und aus Osten das Horn rufet entgegen:
Sie ruh’n!

Či počuješ, srdce váhavé,
anjelov šepkajúce hlasy?
Pokojne zhasnite lampu,
v mieri sa zahaľte.

Hörst du, zagendes Herz,
die flüsternden Stimmen der Engel?
Lösche die Lampe getrost,
hülle in Frieden dich ein!

Odpočívajú? volá roh strážcu
tam od západu
a od východu oproti roh volá:
Odpočívajú!

Letztes Glück (Max Kalbeck)

Posledné šťastie

Leblos gleitet Blatt um Blatt
Still und traurig von den Bäumen,
ňSeines Hoffens nimmer satt,
Lebt das Herz in Frühlingsträumen.

Bez života list po liste kĺže
ticho a smutne zo stromov;
nikdy sa nenaplnia jeho nádeje,
srdce žije z jarných snov.

Noch verweilt ein Sonnenblick
Bei den späten Hagerosen
Wie bei einem letzten Glück,
Einem süßen, hoffnungslosen.

Ešte trvá slnka svit jarný
na pozdných kríkoch ružových,
ako sladký, beznádejný
kúsok šťastia posledný.

Verlorene Jugend (nach dem Böhmischen von Josef Wenzig)

Stratená mladosť (Slovenská ľudová, preklad do nemčiny: Josef Wenzig)

Brausten alle Berge,
Sauste rings der Wald,
meine jungen Tage,
wo sind sie so bald?

Zahučali hory,
zašumeli lesy,
kam ste sa podeli,
moje mladé časy?

Jugend, teure Jugend,
Flohest mir dahin,
O du holde Jugend,
Achtlos war mein Sinn!

Mladosť, milá mladosť,
od mňa si odišla,
ach, ty, krásna mladosť,
nevážil som si ťa!

Ich verlor dich leider,
Wie wenn einen Stein
Jemand von sich schleudert
In die Flut hinein.

Stratil som ťa žiaľ,
ako keby niekto
do potoka hlboko
kameňom hádzal.

Wendet sich der Stein
Auch um in tiefer Flut,
Weiss ich, dass die Jugend
Doch kein Gleiches tut.

Aj keby sa kameň
trochu hlbšie vrátil,
viem, že mladosť
už sa nikdy nenavráti.

Im Herbst (Klaus Groth)

Na jeseň

Ernst ist der Herbst.
Und wenn die Blätter fallen,
Sinkt auch das Herz,
Zu trübem Weh herab.

Jeseň vážna je.
A keď lístie opadne,
aj mračné srdce
do bôli sa ponára.

Still ist die Flur,
Und nach dem Süden wallen
die Sänger, stumm,
Wie nach dem Grab.

Pole tiché je
a na juh spevavci
ako k hrobu
ticho zamieria.

Bleich ist der Tag,
Und blasse Nebel schleiern
Die Sonne wie die Herzen ein.
Früh kommt die Nacht:
Denn alle Kräfte feiern,
Und tief verschlossen ruht das Sein.

Deň bledý je
a slnko tak, ako srdcia
hmla biela zahaľuje.
Noc skoro prichádza:
lebo sily všetky slávia
a Bytie hlboko odpočíva.

Sanft wird der Mensch.
Er sieht die Sonne sinken,
Er ahnt des Lebens
Wie des Jahres Schluss.

Človek zjemnie,
vidí slnko zapadať,
život vníma
ako roka koniec.

Freucht wird das Augʼ,
Doch in der Träne Blinken,
Entströmt des Herzens
seligster Erguß.

Oko zvlhne mu,
ale v slzách žmurkajúc,
najblaženejšie prúdia
srdca výlevy.

Eric Whitacre – Five Hebrew Love Songs (Hila Plitmann)

Eric Whitacre – Päť hebrejských ľúbostných piesní

Temuná

Temuná

A picture is engraved in my heart,
Moving between light and darkness:
A sort of silence envelopes your body,
And your hair falls upon your face just so.

V srdci mám vyrytý obraz,
pohybujúc sa medzi svetlom a tmou:
Tvoje telo obklopuje akési ticho,
a vlasy ti padajú do tváre len tak.

Kalá Kallá

Kalá Kallá

Light bride
She is all mine,
And lightly
She will kiss me!

Svetlá nevesta
Ona je celá moja,
A zľahka ma
ona pobozká!

Laróv

Laróv

“Mostly,” said the roof to the sky,
“the distance between you and I is endlessness:
But a while ago two came up here,
And only one centimeter was left between us.”

„Väčšinou,“ povedala strecha nebu,
„Vzdialenosť medzi tebou a mnou je nekonečná:
Ale pred chvíľou sem prišli dvaja,
A zostal medzi nami len centimeter.“

Éyze Shéleg!

Éyze Shéleg!

What snow!
Lie little dreams
Falling form the sky.

Aký sneh!
Lež malé sny
Padajúce z neba.

Rakút

Rakút

He was full of tenderness:
She was very hard.
And as much as she tried to stay thus.
Simply, and with no good reason,
He took her into himself,
And set her down
In the softest, softest place.

Bol plný nežnosti:
Bola veľmi tvrdá.
A akokoľvek sa snažila takto zostať.
Jednoducho a bez dobrého dôvodu,
si ju vzal,
A položil ju
na najmäkšie miesto.

Zdeněk Lukáš – Rekviem

Zdeněk Lukáš – Requiem

Dies irae

V ten deň hnevu

Dies irae, dies illa,
solvet saeclum in favilla,
teste David cum Sibylla.

V ten deň hnevu, v deň bezprávia,
v prach sa zvráti sveta sláva,
Sibyla a Dávid vravia.

Quantus tremor est futurus,
quando iudex est venturus,
cuncta stricte discussurus.

Aký strach nás schváti dravý,
keď sa pred očami zjaví
Všetkých skutkov Sudca pravý.

Tuba mirum spargens sonum,
per sepulchra regionum,
coget omnes ante thronum.

Hlasy trúby, plné čudu,
nad hrobami krajín budú
znieť a volať všetkých k súdu.

Lacrimosa

Slzavý deň

Lacrimosa dies illa,
qua resurget ex favilla
judicandus homo reus.

Slzavý deň, ktorý v strachu
zasa vinný človek z prachu
vstane, dostaví sa k súdu.

Pie Jesu, Domine
dona is requiem aeternam!

Dobrý Ježiš, Pán náš,
daj všetkým večný pokoj!

Sanctus

Svätý

Sanctus, Sanctus, Sanctus,
Dominus Deus Sabaoth.
Hosanna in excelsis!

Svätý, Svätý, Svätý,
Pán Boh zástupov.
Hosanna na výsostiach!

Zoltán Kodály – Miserere (part of Psalm 50)

Zoltán Kodály – Zmiluj sa

Miserere mei, Deus.
Secundum magnam miseridordiam tuam.
Et secundum multitudinem Miserationum tuarum.
Dele iniquitatem meam.

Zmiluj sa, Bože, nado mnou
Pre svoje milosrdenstvo.
A pre svoje veľké zľutovanie
Znič moju neprávosť.

Amplius lava me ab iniquitate mea.
Et a peccato meo mundame.
Quoniam iniquitatem meam Ego cognosco,
et peccatum meum contra me est semper.

Úplne zmy zo mňa moju vinu
A očisť ma od hriechu.
Vedomý som si svojej neprávosti
A svoj hriech mám stále pred sebou.

Miserere mei, Deus. Tibi soli peccavi,
Et malum coram te feci,
Ut justificeris in sermonibus tuis,
Et vincas cum judicaris.

Proti tebe, proti samému som sa prehrešil
a urobil som, čo je v tvojich očiach zlé,
aby si sa ukázal spravodlivý vo svojom výroku
a nestranný vo svojom súde.

Ecce enim, in iniquitatibus conceptus sum,
et in peccatis concepit me mater mea.

Naozaj som sa v neprávosti narodil
a hriešneho ma počala moja mať.

Orbán György – Ave Maria

György Orbán – Zdravas, Mária

Ave Maria, gratia plena,
Dominus tecum.
Benedicta tu in mulieribus.
Et benedictus fructus ventris tui, Jesus.
Sancta Maria, mater Dei,
Ora pro nobis peccatoribus.
Nunc et in hora mortis nostrae. Amen

Zdravas, Mária, milosti plná,
Pán s tebou.
požehnaná si medzi ženami
a požehnaný je plod života tvojho, Ježiš.
Svätá Mária, Matka Božia,
pros za nás hriešnych
teraz i v hodinu smrti našej. Amen

Gyöngyösi Levente – Dixit Dominus Domine (Psalm 110)

Levente Gyöngyösi – Pán povedal Pánovi

Dixit Dominus Domino meo:
„Sede a dextris meis,
Donec ponam inimicos tuos
Scabellum pedum tuorum.“

Pán povedal môjmu Pánovi:
„Seď po mojej pravici,
kým nepoložím tvojich nepriateľov
za podnožku tvojim nohám.“

Juravit Dominus et non paenitebit eum:
„Tu es sacerdos in aeternum
Secundum ordinem Melchisedech.
Dominus a dextris tuis,
Conquassabit in die irae suae reges,
Iudicabit in nationibus.“
Amen

Pán prisahal a nebude ľutovať:
„Ty si kňaz naveky
podľa radu Melchizedechovho.“
Pán je po tvojej pravici,
v deň svojho hnevu kráľov porazí.
Súdiť bude národy.“
Amen