Online archív Slovenskej filharmónie bol navrhnutý a naprogramovaný tímom Streamboyz. Videá sú umiestnené na serveroch občianskeho združenia Multiplace. Použitie, šírenie fotografií a audiovizuálneho obsahu tejto stránky len so súhlasom Slovenskej filharmónie. Tento web používa súbory cookies. Prehliadaním webu vyjadrujete súhlas s ich používaním. Viac informácií. Slovenská filharmónia je štátna príspevková organizácia Ministerstva kultúry Slovenskej republiky.

MK SR

The Online archive of Slovak Philharmonic was designed and programmed by Streamboyz Team. Concerts are located on the Multiplace servers. Use and distribution of photographs and audiovisual content of this site only with the consent of the Slovak Philharmonic. This site uses cookies. By continuing to browse the site, you are agreeing to our use of cookies. Find out more. The Slovak Philharmonic is a state-subsidised organisation of the Ministry of Culture of the Slovak Republic.

MK SR

Navštívte tím Streamboyz na Facebooku Like our team on Facebook
Sledujte nás na Instagrame Follow us on Instagram
Sledujte náš kanál na Youtube Subscribe to our channel on Youtube
Sledujte nás na Twittri Follow us on Twitter

[ AUDIO – 01:47:13 ] [ AUDIO – 01:47:13 ] [ video > ]

  Prehrať audioPlay audio
00:00
00:00
  • Off
  • Subtitles
  • Titulky

  Bulletin ku koncertu

[ Autor textu: Igor Javorský ]

Jednou zo zvláštností dejín ľudstva a sveta je skutočnosť, že sa v úsilí koncipovať nové perspektívy unisono odvolávame na časy dávno minulé. Odvolávky na tradície sú palivom pre turbulentný progres. Nad hlavami nám visí jedna z večných dilem človeka: jestvuje vlastne súčasnosť? Nie je pojem „prítomnosť“ len pomocnou barličkou pre výklad behu dejín? Dnes, teraz sa odvolávame na archaické reálie, aby sme budovali budúcnosť. Napokon aj toto „dnes a teraz“ je v pohybe a nedá sa definovať ako prítomnosť. Rozpor medzi časovými proporciami neutíchajúceho kolobehu je markantný najmä v obdobiach, kedy človek zápasí o svoju duchovnú identitu. Berie si za vzory a idoly duchov minulosti a na nich stavia svoju budúcnosť. Zreteľne sa tento prienik časových rovín presadzoval v poslednej tretine 19. storočia v Čechách. Presýtenosť chradnúceho monarchistického modelu spoločnosti viedla po roku 1884 aktivistov k otvorenému boju za nové reálie k hojným retrospektívam do bohatej histórie Čechov. Postavy a skutky svätcov boli garanciou národného sebavedomia a dotovali pocit hrdosti českého národa. V osemdesiatych rokoch začala byť situácia ťaživá a dusivá. Habsburský trón ešte stál na pevných pozíciách, ale bol stále častejšie a intenzívnejšie ohrozovaný revoltou a túžbou Čechov po nezávislosti – teda po pevnej budúcnosti. Do diania sa niekoľkokrát odhodlane zapojil aj Antonín Dvořák. Už v súvislosti so Siedmou symfóniou d mol sa pred verejnosťou vyjadril, že temný úvod diela je obrazom napätej situácie, sprevádzajúcej návrat národniarov a regrútov z protestných udalostí vo Viedni. Zatiaľ čo v bukolickej Šiestej symfónii ešte Dvořák sníval svoj kantorský sen a láskal svet rýdzimi českými motívmi, v dramatickej 7. symfónii sa prebudil a začal konať akčne. Bezprostredne po finalizácii tohto symfonického príbehu sa pustil do ešte markantnejšieho obrodzujúceho opusu: do oratória na text Jaroslava Vrchlického Svatá Ludmila (1885 – 1886). Ide o tretie veľké vokálno – symfonické dielo skladateľa. Po Stabat mater (1876) a po kantáte Svatební košile na texty Karla Jaromíra Erbena (1884) sa Dvořák pevne usadil na pozícii experta v tejto tvorivej oblasti a ešte umocnil celkový výraz monumentálneho diela. Zatiaľ čo v Stabat mater ide o univerzálny námet spracovaný v nádhernom pastorálnom a intímnom duchu, v Svatební košili zasa o prepojenie hudby s českou národnou epikou, Svatá Ludmila je skutočným monumentom. Námet sa opiera o významné kapitoly dejín Čechov a Moravanov. Osobnosť sv. Ľudmily, starej matky sv. Václava je pre českú kultúru stále kultovou záležitosťou. Bola manželkou prvého kniežaťa z rodu Přemyslovcov Bořivoja I. Podľa niektorých prameňov pochádzala zo Srbska, kde sa v mladosti oddávala pohanským rituálom a prinášala obete slovanským bohom. Až po príchode do českých krajov svoje postoje prehodnotila a aktívne sa zúčastnila procesu prijímania kresťanstva. S manželom Bořivojom prijala v roku 882 krst. Stalo sa tak na veľkomoravskom Velehrade a podľa oficiálnych zdrojov bol krstným otcom sv. Metod. Týmto aktom prebrali Přemyslovci vládu v celej krajine a eliminovali ostatné kmene a náboženstvá. Stúpal aj kredit Čechov v globálnom kontexte vtedajšej nepokojnej Európy. Ani po predčasnej smrti Bořivoja sa sv. Ľudmila neutiahla do ústrania, ako to bolo zvykom v prípade panovníckych vdov. Pokračovala v zápase za kultiváciu kresťanstva, čo však viedlo aj k zvyšovaniu počtu neprajníkov a nepriateľov. Najvýznamnejší bol nekompromisný spor s kňažnou Drahomírou. Konflikt súvisel s postupným prechodom nadvlády z Bavorska do Saska. Sv. Ľudmila presadzovala záujmy Bavorska, Drahomíra intrigovala spolu so Sasmi. Spor vyústil do vraždy, keď sv. Ľudmilu v jej sídle v Tetíne dvaja potulní uškrtili jej povestným šálom, dnes symbolom tejto patrónky Čechov. Dvořákova a Vrchlického verzia príbehu mučeníčky a martýrky vznikla na podnet objednávky festivalu v anglickom meste Leeds. Dvořák počas svojej prvej návštevy Anglicka obdivoval vyspelosť Angličanov v oratoriálnej hudbe. Georg Friedrich Händel a Henry Purcell položili pre tento žáner pevné základy, takže aj v 19. storočí bola oratoriálna a kantátová tvorba na Ostrovoch silnou stránkou hudobnej produkcie. Dvořák preto veľmi ochotne prijal ponuku. Mal už okrem iného aj praktické skúsenosti: aj Stabat mater písal pre uvedenie vo Veľkej Británii. Oratórium Svatá Ludmila prebieha v troch fázach, ktorým zodpovedajú tri diely oratória. V prvom autori naznačujú atmosféru bojov proti pohanom. V druhej kapitole Dvořák naplno uvoľnil jeho lyrické dispozície a schopnosť reagovať na lásku a jej premeny. Posledný diel už je oslavou nových čias. Z hľadiska štruktúry diela Dvořák nadviazal na tradíciu Händlových oratórií, ale aj na významné diela Felixa Mendelssohna Bartholdyho písané tiež na žiadosť Angličanov. Dvořákova Svatá Ludmila, veľkolepé dielo s akcentom na hrdé zborové scény je príkladom toho, že dejiny vznikajú na základe prienikov časových rovín. Pre súčasného poslucháča môže byť problémom súžitie archaickej češtiny Jaroslava Vrchlického s moderným slovníkom Antonína Dvořáka. Tento problém je aktívny aj v prípade Dvořákových opier. Staročeština ale dodáva Dvořákovej hudbe patinu a motivujúcu archaickosť. Je dielom oslavným, bojovným, ale predovšetkým dielom ľudským. Ani v pozícii jedného z najslávnejších skladateľov svojich čias Dvořák nezabudol, kde sú jeho korene. Nezabudol na vyzváňanie kostolných zvonov v Zloniciach, v obci svojho detstva. Svatá Ludmila je dielom grandióznym, vznešeným, ale je takisto dielom večného dieťaťa, ukrytého v duši Antonína Dvořáka.

Igor Javorský

–––––
Bibliografický údaj: JAVORSKÝ, Igor: Text ku koncertom 29. a 30. 4. 2015, in: Slovenská filharmónia, Symfonicko-vokálny cyklus AB, 66. koncertná sezóna, Bratislava, Slovenská filharmónia, 2015

  Libreto

[ Jaroslav Vrchlický ]

Diel I.

Úvod

Zbor pohanských kňazov

Tmy vrátily se v skrýše skal a lesů,
den svítá, slunce záhy pozlatí
svých růží deštěm čela skalních tesů,
do země cév se život navrátí.
Ó, slunce, září z nadpozemských krajů
s mdlých víček zažeň mdloby těžkých snů
a svěžest vdechni srdci písní hájů
a oheň slunce, po němž ruce pnu!

Roľník

Vesno smavá, Vesno snivá,
buď nám štěstím milostivá,
rozdechni v květ poupata,
ty, jež’s láskou bohata.

Ľud

Květy, jimiž vesna vábí,
plné vůně, plné rosy,
oviňme kol čela Báby!
Matko, slyš, jak pláč náš prosí,
zažeň od nás zimy dech,
vyslyš zbožné přání všech!

Zbor kňazov a ľudu

Svaté jitro jest a svatá noc je tmavá
a život lidský mezi nimi sen.
Budiž bohům věčným nesmrtelná sláva,
Svantovít buď, Radhošť veleben!

Ludmila

Od dětství ku oltáři
mne vodil svatý cit,
kde sláva bohů září,
jim bližší, bližší být!
Tam sednout k stavu s nimi,
kde snují žití běh
a útky tajemnými
let řídí sluncí všech!
Pít věčné pravdy zřídla
a chápat strom i květ,
své duši dáti křídla
a k slunci zaletět!
Ó, skryjte tváře v prachu,
vždy bozi s námi jsou,
v tmách noci, v bleskném nachu
nás vedou rukou svou!

Zbor

Vždy bozi s námi jsou,
kam bludný krok se šine,
vždy bozi s námi jsou,
nám jejich ruka kyne,
světlem a tmou a bouří zlou
nás vedou září svou.
A nikdo nezahyne,
a nikdo nezahyne!

Roľník

Sem rychle Vesny květ,
ať sochu ověnčíme,
sem koláče a med
jí v oběť položíme.
Ať zví to celý svět,
jak velkou paní ctíme!
Ať v písni na šalmaj
zní cymbál, housle, dudy,
ať jásá celý kraj
a plesem zvoní všudy!
Ať máj květ vdechne v háj
a zlaté zrno v hrudy!

Ivan

Do prachu s vámi! Jeden jest bůh!
Jedna jest pravda, jíž spějem výš,
jedno jest světlo, tím je kříž!

Zbor

Kdo onen muž, jejž nestih’ s nebe blesk?

Ivan

V prach země padni, z kterého jsi vstala,
ó, modlo zlatá, kove bídný, podlý!
Čas, aby zář pravého slunce vzplála,
zde Kristův kříž, zde, lide můj, se modli!
Do prachu s vámi! Jeden jest bůh!
Jedna jest pravda, jíž spějem výš,
jedno jest světlo, tím je kříž!

Zbor

Kdo onen muž, jejž nestih’s nebe blesk?
Jak velký stín on prošel mezi davy
a v očích jemu svítil divný lesk,
a v chumáčích vlas lítal mu kol hlavy
a ruku zved, ó, děsná hromu rána,
a socha padla jako bleskem sklána.
Slyš nářky žen a dětí kvílení,
jak žalobně se svatým hájem nesou,
ó, strašlivé a smutné úpění,
i stromy pláčí, korunami třesou.
Ten nový bůh v svět nese zničení.
Pomoc! Pomoc! Staří bozi kde jsou?
Kdo onen muž, jejž nestih’s nebe blesk?
Jak velký stín on prošel mezi davy
a v očích jemu svítil divný lesk,
a v chumáčích vlas lítal mu kol hlavy
a ruku zved, ó, děsná hromu rána,
a socha padla jako bleskem sklána.

Ludmila

Ó dovol, abych zlíbat směla
tvých nohou prach
a rozplynout se směla
celá ve slzách!
Kdo’s, muži svatý, úcta hrozná
mne nutí kleknout před tebou,
však otce v tom zrak v tobě pozná,
jenž vlídnost pojí s velebou.
Ó rci, kam sledujíc tvé kroky,
by duše vroucí let se nes?
Ó, světla otevři mi toky
chci do nebes!
Ó dovol, abych zlíbat směla
tvých nohou prach
a rozplnout se směla
celá ve slzách!

Zbor

Vše láme se a bortí v chaos tmavý,
a vše se v propast plnou stínu noří,
vše úpí, kvílí, a se zmítá v noci.
Vše láme se a celý vesmír propadává tmám!
Ó, světlo věčné, které nad blankytem se miháš,
vládnouc tam zlatým slunce štítem,
sleť dolů v trysku hbitém, osviť cestu nám!

Diel II.

Úvod

Svatava

Ó, v jaké šeré lesní stíny
se, paní moje, ubíráš.
Skal tesy rostou v strmé klíny,
co hvozdů temná, děsná stráž.
I zvěř tu prchá zděšená,
jen v skalách mluví ozvěna,
ó srdce moje hrůza chvátí,
ne, s tebou nepůjdu více dál!
Já neměla ti víry dáti,
když vedla’s mne sem v stíny skal.
Víš, od té doby, onen kmet
co objevil se na Mělníce,
tvou duší víří příval běd,
ty nemáš klidu, stání více.
To divné kouzlo, jež z jeho slov
se jako bouřná blýskavice lilo,
jak schvátilo tě, jak tě podmanilo!
Jak vyhnalo tě z hradu stěn,
jak posilou ti cestou bylo!
Jak změněn den tvůj i tvůj sen,
jak pevná k chůzi slabá noha!
Já cítím, že tvůj život celý
byl dosud blud a klam a lež!

Svatava

Teď ptám se tě: co najít chceš?
Ó rci, proč tvé sem kroky spěly?

Ludmila

Já pravého chci najít boha;
což nevíš, co mně řekl sám:
„Vstup v nitro své,
mým bytem není země,
však sama najdeš mne
a přijdeš ke mně!“
A poslušná já pospíchám.

Svatava

Viz, kterak trhlina tam v skále zeje,
ji kořen stromu svislý zpola kreje,
a v skále před ním trochu výš,
ční divné znamení, ten kříž!
Jej v ruce měl, když přišel v hrad,
ten kříž, ten kříž!

Ludmila

Pojď, nahlédněm, tam bydlí snad.
Mně srdce tluk to hlasně praví,
že pouze on mne pochyb zbaví.
Hleď, cosi u vchodu se míhá sluje,
jak zadržeti ňader těžký ston,
kdos vystupuje, to on!

Ivan

Já neklamal se, buď vítána, dcero!
Tě neděsilo tedy lesů šero,
skal útesy a výmol cest
a zvěře řvaní, balvan, klest;
jak tušil jsem, tys přišla přec!
Jak horlivá, tak buď též stálá,
já odhalím ti nové věci,
tu pravdu, jež se v kříži skrývá
a požehnáním na svět splývá.

Bořivoj

Ó, jaký obraz oku mému
se v stínu lesním otvírá!
Laň poraněná šípem v boku
ve posledním juž padla skoku,
u nohou starce umírá.
On rukou nad ní dělá znamení,
šíp vytáh; ó, hrůzo! Jaké zděšení!
Laň zdráva lehá k němu blíže
a vděčně ruce jeho líže!

Bořivojova družina

Mne jímá strach, mne jímá děs,
je po radostech lovu dnes;
ký zloboh nám to v cestu sem
se divným staví zázrakem!

Bořivoj

Ach, ona, po níž srdce moje prahne
jak po sluneční záři mladý den!
Ó, kmete, mluv, kde cesta jen se táhne,
chci věřit, chci být k světlu uveden.

Ivan

Nu, tak se pokoř divům božím;
v tvou ruku, chceš-li, její složím,
však musíš bludů starých nechat,
jak ona za světlem spěchat,
jímž Kristus jest!

Bořivoj

Chci podstoupiti všecko,
já drsný lovec v rukou tvých jsem děcko.
Ó, veď mne, kam chceš, jen ona když
na konci této pouti u mne stane!

Ivan

Tvá duše bludem těžkých hříchů stoná
a její jako rajská lilje plane.

Bořivoj

Ó, cestu ukaž mi, jak ji mám dobýt,
chci všechno podniknout, poklekám,
chci duši květem svatých ctností zdobit
a pokání se zkoušky nelekám!
Svůj trůn, své žezlo k nohoum tobě skládám,
před křížem Krista i před tebou padám,
před křížem Krista Pána na kolena padám!

Ludmila

Ó, kterak mohu zvednout k tobě zraku,
ku výši tvé, ó, kníže všemocný?
Já pravdu hledám zde, jež skryta v mraku,
a k tomu Ivan byl mi pomocný.

Zbor

Ó běda, nechce slyšet jeho lkaní!

Bořivoj

Jak z krásného snu náhle procitlý,
se svíjím u tvých nohou: Smilování!

Ivan

To učil z kříže, dcero, Bůh tvůj nový;
ó, dej mu ruku, ó, dej! Přátelskými slovy
tu velkou ránu jeho zahoj nitra;
což nevidíš, vždyť křesťanem chce býti!
Ó, svol jen, svol a zář nového jitra
nad celou vlastí vzplane v lepší žití!

Ludmila

Já hledala jsem záři tohojitra
a cítila jsem v sobě lepší žití...

Svatava

Já tonu v tmách, ó kde jsi, záře jitra?
Čím v rukou osudu je lidské žití?

Bořivoj

Ó, divuplné kouzlo toho jitra,
v směr jiný obrací se moje žití...

Ivan

Ó, svol jen, svol a zář nového jitra
nad celou vlastí vzplane v lepší žití...

Ludmila

Ty s tváří otce, slovem apoštola
mne povznášíš až nad edenský práh.

Svatava

Ač zdráhám se, vím, duch můj neodolá,
má celá minulost se kácí v prach.

Bořivoj

Vše nadarmo, má duše neodolá,
ó, světlo žití, vítej, vítej v tmách.

Ivan

Vzplá srdce touhou, duše neodolá
a křídlem lásky letí v rajský nach.

Zbor anjelov

Níž s říše rajské skrz červánků svit
juž nachylme se mraků peřejemi,
tam divem lásky spasen bude lid,
Pán žehná jemu svými divy všemi,
ráj sám to uklání se k české zemi.

Bořivojova družina

Slyš! Slyš!
Andělé jen šumí perutěmi
a Bůh sám s výše žehná české zemi.

Diel III.

Úvod

Zbor

Hospodine, pomiluj ny!
Jezu Kriste, pomiluj ny!
Spasiteli všehomíra,
spasiž nás i uslyšiž,
Hospodine, hlasy naše!
Hospodine, pomiluj ny!
Jezu Kriste, pomiluj ny!
Dej nám všem, Hospodine,
hojnost, pokoj v naší zemi!
Kyrie eleison!
Hospodine, pomiluj ny!
Jezu Kriste, pomiluj ny!
Spasiž nás i uslyšiž,
Hospodine, hlasy naše!
Dej nám všem, Hospodine,
hojnost, pokoj v naší zemi!
Kyrie eleison!

Bořivoj a Ludmila

Ó, nech juž skanout nad našimi čely
tu svatou vláhu čisté rajské rosy!
Duch letí výš a slzí příval vřelý,
a vzdechů proud o smilování prosí!

Ivan

Duchu svatý, sestup v nachu,
zemského se dotkni prachu,
zacloniž je s výsosti
nad hvězdnou svou milostí!
Synu, jenž jsi s dřeva kříže
spasil svět, k nim nakloň se níže,
nad květ lilijí a sníh
očisť hříšné duše jich”!

Svatava

Panno, matko Stvořitele,
Boha, jež jsi nesla v těle,
v bludech, žití úskoku,
věrně stůj jim po boku!
Andělé, u lásky zřídla,
rozpněte tam hvězdná křídla,
svějte v boje trud a vír,
jim do srdcí ples a mír!

Zbor žien a dievčat

Svějte v boje trud a vír,
jim do srdcí ples a mír!

Zbor ľudu

Ó, zněte, písně, zněte k nebes báni a vyproste jim zdar a požehnání!

Svatava

Ty, jenž jsi vesmíru vládce,
ostříhej své věrné stádce,
roztáhni své lásky dlaň,
všechny věrné Čechy chraň!

Zbor I a II, Svatava, Ivan

Ty, jenž jsi vesmíru vládce,
ostříhej své věrné stádce,
roztáhni své lásky dlaň,
všechny věrné Čechy chraň,
dokud v plesu svém a tísni
ctít tě budou otců písní.

Ludmila, Svatava, Bořivoj, Ivan

Hospodine, pomiluj ny!..

Zbor

Hospodine, pomiluj ny!...

Ludmila, Svatava, Bořivoj, Ivan, Zbor

Hospodine, pomiluj ny!...
Spasiteli všehomíra,
spasiž nás i uslyšiž,
Hospodine, hlasy naše!
Dej nám všem, Hospodine,
hojnost, pokoj v naší zemi!
Kyrie eleison!

Jaroslav Vrchlický

–––––
Slovenská filharmónia, Symfonicko-vokálny cyklus AB, 66. koncertná sezóna, Bratislava, Slovenská filharmónia, 2015

Antonín Dvořák – Svatá Ludmila

Streda 29. 4. 2015, 19.00 h
M – Mimoriadne koncerty, Koncertná sieň Slovenskej filharmónie