Diel I.
Úvod
Zbor pohanských kňazov
Tmy vrátily se v skrýše skal a lesů,
den svítá, slunce záhy pozlatí
svých růží deštěm čela skalních tesů,
do země cév se život navrátí.
Ó, slunce, září z nadpozemských krajů
s mdlých víček zažeň mdloby těžkých snů
a svěžest vdechni srdci písní hájů
a oheň slunce, po němž ruce pnu!
Roľník
Vesno smavá, Vesno snivá,
buď nám štěstím milostivá,
rozdechni v květ poupata,
ty, jež’s láskou bohata.
Ľud
Květy, jimiž vesna vábí,
plné vůně, plné rosy,
oviňme kol čela Báby!
Matko, slyš, jak pláč náš prosí,
zažeň od nás zimy dech,
vyslyš zbožné přání všech!
Zbor kňazov a ľudu
Svaté jitro jest a svatá noc je tmavá
a život lidský mezi nimi sen.
Budiž bohům věčným nesmrtelná sláva,
Svantovít buď, Radhošť veleben!
Ludmila
Od dětství ku oltáři
mne vodil svatý cit,
kde sláva bohů září,
jim bližší, bližší být!
Tam sednout k stavu s nimi,
kde snují žití běh
a útky tajemnými
let řídí sluncí všech!
Pít věčné pravdy zřídla
a chápat strom i květ,
své duši dáti křídla
a k slunci zaletět!
Ó, skryjte tváře v prachu,
vždy bozi s námi jsou,
v tmách noci, v bleskném nachu
nás vedou rukou svou!
Zbor
Vždy bozi s námi jsou,
kam bludný krok se šine,
vždy bozi s námi jsou,
nám jejich ruka kyne,
světlem a tmou a bouří zlou
nás vedou září svou.
A nikdo nezahyne,
a nikdo nezahyne!
Roľník
Sem rychle Vesny květ,
ať sochu ověnčíme,
sem koláče a med
jí v oběť položíme.
Ať zví to celý svět,
jak velkou paní ctíme!
Ať v písni na šalmaj
zní cymbál, housle, dudy,
ať jásá celý kraj
a plesem zvoní všudy!
Ať máj květ vdechne v háj
a zlaté zrno v hrudy!
Ivan
Do prachu s vámi! Jeden jest bůh!
Jedna jest pravda, jíž spějem výš,
jedno jest světlo, tím je kříž!
Zbor
Kdo onen muž, jejž nestih’ s nebe blesk?
Ivan
V prach země padni, z kterého jsi vstala,
ó, modlo zlatá, kove bídný, podlý!
Čas, aby zář pravého slunce vzplála,
zde Kristův kříž, zde, lide můj, se modli!
Do prachu s vámi! Jeden jest bůh!
Jedna jest pravda, jíž spějem výš,
jedno jest světlo, tím je kříž!
Zbor
Kdo onen muž, jejž nestih’s nebe blesk?
Jak velký stín on prošel mezi davy
a v očích jemu svítil divný lesk,
a v chumáčích vlas lítal mu kol hlavy
a ruku zved, ó, děsná hromu rána,
a socha padla jako bleskem sklána.
Slyš nářky žen a dětí kvílení,
jak žalobně se svatým hájem nesou,
ó, strašlivé a smutné úpění,
i stromy pláčí, korunami třesou.
Ten nový bůh v svět nese zničení.
Pomoc! Pomoc! Staří bozi kde jsou?
Kdo onen muž, jejž nestih’s nebe blesk?
Jak velký stín on prošel mezi davy
a v očích jemu svítil divný lesk,
a v chumáčích vlas lítal mu kol hlavy
a ruku zved, ó, děsná hromu rána,
a socha padla jako bleskem sklána.
Ludmila
Ó dovol, abych zlíbat směla
tvých nohou prach
a rozplynout se směla
celá ve slzách!
Kdo’s, muži svatý, úcta hrozná
mne nutí kleknout před tebou,
však otce v tom zrak v tobě pozná,
jenž vlídnost pojí s velebou.
Ó rci, kam sledujíc tvé kroky,
by duše vroucí let se nes?
Ó, světla otevři mi toky
chci do nebes!
Ó dovol, abych zlíbat směla
tvých nohou prach
a rozplnout se směla
celá ve slzách!
Zbor
Vše láme se a bortí v chaos tmavý,
a vše se v propast plnou stínu noří,
vše úpí, kvílí, a se zmítá v noci.
Vše láme se a celý vesmír propadává tmám!
Ó, světlo věčné, které nad blankytem se miháš,
vládnouc tam zlatým slunce štítem,
sleť dolů v trysku hbitém, osviť cestu nám!
Diel II.
Úvod
Svatava
Ó, v jaké šeré lesní stíny
se, paní moje, ubíráš.
Skal tesy rostou v strmé klíny,
co hvozdů temná, děsná stráž.
I zvěř tu prchá zděšená,
jen v skalách mluví ozvěna,
ó srdce moje hrůza chvátí,
ne, s tebou nepůjdu více dál!
Já neměla ti víry dáti,
když vedla’s mne sem v stíny skal.
Víš, od té doby, onen kmet
co objevil se na Mělníce,
tvou duší víří příval běd,
ty nemáš klidu, stání více.
To divné kouzlo, jež z jeho slov
se jako bouřná blýskavice lilo,
jak schvátilo tě, jak tě podmanilo!
Jak vyhnalo tě z hradu stěn,
jak posilou ti cestou bylo!
Jak změněn den tvůj i tvůj sen,
jak pevná k chůzi slabá noha!
Já cítím, že tvůj život celý
byl dosud blud a klam a lež!
Svatava
Teď ptám se tě: co najít chceš?
Ó rci, proč tvé sem kroky spěly?
Ludmila
Já pravého chci najít boha;
což nevíš, co mně řekl sám:
„Vstup v nitro své,
mým bytem není země,
však sama najdeš mne
a přijdeš ke mně!“
A poslušná já pospíchám.
Svatava
Viz, kterak trhlina tam v skále zeje,
ji kořen stromu svislý zpola kreje,
a v skále před ním trochu výš,
ční divné znamení, ten kříž!
Jej v ruce měl, když přišel v hrad,
ten kříž, ten kříž!
Ludmila
Pojď, nahlédněm, tam bydlí snad.
Mně srdce tluk to hlasně praví,
že pouze on mne pochyb zbaví.
Hleď, cosi u vchodu se míhá sluje,
jak zadržeti ňader těžký ston,
kdos vystupuje, to on!
Ivan
Já neklamal se, buď vítána, dcero!
Tě neděsilo tedy lesů šero,
skal útesy a výmol cest
a zvěře řvaní, balvan, klest;
jak tušil jsem, tys přišla přec!
Jak horlivá, tak buď též stálá,
já odhalím ti nové věci,
tu pravdu, jež se v kříži skrývá
a požehnáním na svět splývá.
Bořivoj
Ó, jaký obraz oku mému
se v stínu lesním otvírá!
Laň poraněná šípem v boku
ve posledním juž padla skoku,
u nohou starce umírá.
On rukou nad ní dělá znamení,
šíp vytáh; ó, hrůzo! Jaké zděšení!
Laň zdráva lehá k němu blíže
a vděčně ruce jeho líže!
Bořivojova družina
Mne jímá strach, mne jímá děs,
je po radostech lovu dnes;
ký zloboh nám to v cestu sem
se divným staví zázrakem!
Bořivoj
Ach, ona, po níž srdce moje prahne
jak po sluneční záři mladý den!
Ó, kmete, mluv, kde cesta jen se táhne,
chci věřit, chci být k světlu uveden.
Ivan
Nu, tak se pokoř divům božím;
v tvou ruku, chceš-li, její složím,
však musíš bludů starých nechat,
jak ona za světlem spěchat,
jímž Kristus jest!
Bořivoj
Chci podstoupiti všecko,
já drsný lovec v rukou tvých jsem děcko.
Ó, veď mne, kam chceš, jen ona když
na konci této pouti u mne stane!
Ivan
Tvá duše bludem těžkých hříchů stoná
a její jako rajská lilje plane.
Bořivoj
Ó, cestu ukaž mi, jak ji mám dobýt,
chci všechno podniknout, poklekám,
chci duši květem svatých ctností zdobit
a pokání se zkoušky nelekám!
Svůj trůn, své žezlo k nohoum tobě skládám,
před křížem Krista i před tebou padám,
před křížem Krista Pána na kolena padám!
Ludmila
Ó, kterak mohu zvednout k tobě zraku,
ku výši tvé, ó, kníže všemocný?
Já pravdu hledám zde, jež skryta v mraku,
a k tomu Ivan byl mi pomocný.
Zbor
Ó běda, nechce slyšet jeho lkaní!
Bořivoj
Jak z krásného snu náhle procitlý,
se svíjím u tvých nohou: Smilování!
Ivan
To učil z kříže, dcero, Bůh tvůj nový;
ó, dej mu ruku, ó, dej! Přátelskými slovy
tu velkou ránu jeho zahoj nitra;
což nevidíš, vždyť křesťanem chce býti!
Ó, svol jen, svol a zář nového jitra
nad celou vlastí vzplane v lepší žití!
Ludmila
Já hledala jsem záři tohojitra
a cítila jsem v sobě lepší žití...
Svatava
Já tonu v tmách, ó kde jsi, záře jitra?
Čím v rukou osudu je lidské žití?
Bořivoj
Ó, divuplné kouzlo toho jitra,
v směr jiný obrací se moje žití...
Ivan
Ó, svol jen, svol a zář nového jitra
nad celou vlastí vzplane v lepší žití...
Ludmila
Ty s tváří otce, slovem apoštola
mne povznášíš až nad edenský práh.
Svatava
Ač zdráhám se, vím, duch můj neodolá,
má celá minulost se kácí v prach.
Bořivoj
Vše nadarmo, má duše neodolá,
ó, světlo žití, vítej, vítej v tmách.
Ivan
Vzplá srdce touhou, duše neodolá
a křídlem lásky letí v rajský nach.
Zbor anjelov
Níž s říše rajské skrz červánků svit
juž nachylme se mraků peřejemi,
tam divem lásky spasen bude lid,
Pán žehná jemu svými divy všemi,
ráj sám to uklání se k české zemi.
Bořivojova družina
Slyš! Slyš!
Andělé jen šumí perutěmi
a Bůh sám s výše žehná české zemi.
Diel III.
Úvod
Zbor
Hospodine, pomiluj ny!
Jezu Kriste, pomiluj ny!
Spasiteli všehomíra,
spasiž nás i uslyšiž,
Hospodine, hlasy naše!
Hospodine, pomiluj ny!
Jezu Kriste, pomiluj ny!
Dej nám všem, Hospodine,
hojnost, pokoj v naší zemi!
Kyrie eleison!
Hospodine, pomiluj ny!
Jezu Kriste, pomiluj ny!
Spasiž nás i uslyšiž,
Hospodine, hlasy naše!
Dej nám všem, Hospodine,
hojnost, pokoj v naší zemi!
Kyrie eleison!
Bořivoj a Ludmila
Ó, nech juž skanout nad našimi čely
tu svatou vláhu čisté rajské rosy!
Duch letí výš a slzí příval vřelý,
a vzdechů proud o smilování prosí!
Ivan
Duchu svatý, sestup v nachu,
zemského se dotkni prachu,
zacloniž je s výsosti
nad hvězdnou svou milostí!
Synu, jenž jsi s dřeva kříže
spasil svět, k nim nakloň se níže,
nad květ lilijí a sníh
očisť hříšné duše jich”!
Svatava
Panno, matko Stvořitele,
Boha, jež jsi nesla v těle,
v bludech, žití úskoku,
věrně stůj jim po boku!
Andělé, u lásky zřídla,
rozpněte tam hvězdná křídla,
svějte v boje trud a vír,
jim do srdcí ples a mír!
Zbor žien a dievčat
Svějte v boje trud a vír,
jim do srdcí ples a mír!
Zbor ľudu
Ó, zněte, písně, zněte k nebes báni a vyproste jim zdar a požehnání!
Svatava
Ty, jenž jsi vesmíru vládce,
ostříhej své věrné stádce,
roztáhni své lásky dlaň,
všechny věrné Čechy chraň!
Zbor I a II, Svatava, Ivan
Ty, jenž jsi vesmíru vládce,
ostříhej své věrné stádce,
roztáhni své lásky dlaň,
všechny věrné Čechy chraň,
dokud v plesu svém a tísni
ctít tě budou otců písní.
Ludmila, Svatava, Bořivoj, Ivan
Hospodine, pomiluj ny!..
Zbor
Hospodine, pomiluj ny!...
Ludmila, Svatava, Bořivoj, Ivan, Zbor
Hospodine, pomiluj ny!...
Spasiteli všehomíra,
spasiž nás i uslyšiž,
Hospodine, hlasy naše!
Dej nám všem, Hospodine,
hojnost, pokoj v naší zemi!
Kyrie eleison!
